Pohádka o tom, jak jsem si konečně spravila nohy a mohla začít nosit barefoot boty

Written by Post Comment

Pěkně se usaďte a přečtěte si můj strašně dlouhý příběh o hledání řešení s bolavýma nohama. Slibuju, že na konci vás čeká dobrý konec a třeba i nějaké ponaučení a tipy k vyzkoušení. Je to taková pohádka o tom, kterak se Jitka naučila znovu chodit. Všechno začalo v roce 2009, kdy se mi zhroutil svět. Kvůli nesnesitelné bolesti nohou jsem skoro nechodila. Vážně! Každé stoupnutí bolelo a bodalo. Bylo mi pouhých 23 let a už jsem viděla všechny ty černé představy, jak se nikdy neproběhnu po louce, jak nebudu moct chodit na procházky a hrát florbal a co jen budu ve svém životě dělat. Brrrr, ještě se oklepávám, když si vzpomenu, jak depresivní doba to pro mne byla. Chození prostě hrozně bolelo. 

Měla jsem nemocné nohy.

Tehdejší praktický doktor mne poslal k podologovi a ten diagnostikoval příčně plochou nohu. Hm, pro něj to byla banalita, prý že propadlá ta klenba ještě úplně není a řeší se to prostě vložkami do bot. Drahými. Podolog se na mne taky podíval a s vážnou tváří mi tenkrát řekl, že pokud jen trochu přiberu a budu těhotná, tak se klenba už asi fakt zbortí. Byla jsem tehdy štíhlá jako proutek a měla před svatbou. Za příčinu mých problémů s nohama ten podolog tehdy označil to, že jsem jako dítě milovala bosou chůzi a chodila často bosky, ale po tvrdém povrchu (beton na dvoře, dlažba v domě). Od té chvíle jsem si myslela, že bosá chůze po tvrdém je strašlivě nebezpečná a trvalo víc než deset dalších let, než jsem pochopila, že problematika chůze je mnohem komplexnější a složitější, než aby se daly vynášet takové jednoduché soudy.

Každopádně, v roce 2009 tedy začal neuvěřitelný kolotoč pokusů o záchranu mých nohou:

  1. Zaplatila jsem spoustu peněz za speciální vložky na míru na podporu klenby. Vždycky mi nějaké dali, ale ty nepomohly, vadily mi, nohy v nich stále bolely a moc. Tak jsem zkusila jiného podologa a jiné vložky a opět nic.
  2. Zkusila jsem Hanákovy boty s dírou na palec, nesnesla jsem je, nic to neřešilo.
  3. Zaplatila jsem si spinální dynamiku, nějaké fyzioterapie, extra cvičení – všechno, co jsem tehdy v Brně našla. Všichni mne prakticky učili znovu a správně chodit. Bosky mi to pod vedením odborníků na placené konzultaci pěkně šlo, to jo. Ale doma jsem pak vždycky pohořela a nevěděla, jak chodit. Dupala jsem jako slon a marně si vzpomínala, jak mě to učili. A v mých tehdejších botách prostě "správně" chodit ani nešlo, se svou extra širokou nohou jsem v každé botě byla zmáčknutá jako sardinka a marně se odrážela přesně tak, jak mi odborníci na placených konzultacích vysvětlovali. 
Jeden podolog mi tehdy nadhodil, jestli nechci zkusit kolébkovou podrážku, která simuluje přirozenou bosou chůzi a ortopedi ji tehdy doporučovali (prodávala se značka Chung Shi a MBT). Kolébkové a těžké MBT (Massai BareFoot Technology) boty se potom na 14 let staly mou záchranou a já MOHLA CHODIT. Pěkně to provětralo moji peněženku a vlastně vůbec neřešilo celý problém. Bosky jsem totiž chodit stále nemohla, to bolelo. Chodila jsem jen v těch MBT botách, které mi vlastně podpíraly klenbu nějak líp než drahé vložky na míru a zapojovaly víc svaly na stehnech, lýtkách a zadku. Samotné chodidlo však stále nemělo žádné podněty a nemělo se jak vyléčit. To jsem ale netušila. Zase jsem běhala po loukách, chodila na dlouhé procházky a túry, procházela městečka v Itálii na dovolených. Kvůli své velmi široké noze jsem si často musela kupovat pánské MBT a nebo MBT ve větší velikosti, protože tvar špičky v MBT botách byl hrozně úzký a špatný. To já ale tehdy nevěděla, protože všechny boty pro mne byly takhle hrozně úzké, barefoot směr byl v ČR teprve v plenkách.

Kolíbkové boty s hrozně úzkou špičkou. Vidíte tu moji nohu? Sama nechápu, jak jsem ji tam dovnitř mohla dostat. No ale když nemáte na výběr...


Mezitím jsem si zase platila různé konzultace od fyzioterapeutů a učila se spousty různých cviků, které jsem po pár dnech stejně zapomněla a nezvládala doma znovu správně cvičit bez nějakých křečí a problémů. Děsila jsem se internetovými články, které popisovaly, co čeká člověka s propadlou nožní klenbou: křečové žíly, problémy se zády a bolest a bolest a bolest. Koupila jsem spoustu různých míčků s výstupky, pomůcek pro masáže nohou, nechala jsem si vysoustružit dřevěnou balanční úseč a stoupala na různé míčky a balanční plastové plošiny. zvedala ze země hračky. Cvičení mi doma ale prostě nešlo. Nepomáhaly ani různé obrazové knížečky se cviky, které mi správnost cvičení připomínaly. Byla jsem na to cvičení jak slon v porcelánu a pořád měla pocit, že cvičím špatně.
 
"Prostě jsem ztracený případ, cvičení nezvládám, " řekla jsem si a koupila si další drahé MBT boty za 5–6 000 Kč, které mi akorát mačkaly moji širokou špičku nohy a dělaly otlaky a puchýře na malíčcích, které se ne a ne vejít do boty. Na jejich obranu ale musím podotknout, že jsem s nimi zvládla těhotenství a nárůst hmotnosti a klenba se mi nepropadla. Ale bylo to finančně náročné, až hrůza! Žádný ten MBT senzor v kolíbkové botě mi nevydržel víc než pouhé dva roky, pokusy koupit MBT nošené v bazaru skončily tragicky, senzory se vydrolily obvykle po třech týdnech od koupě. Ekologie s těmito botami dostávala teda pěkně na frak a moje peněženka taky. Bylo mi to všechno líto, ale neuměla jsem si najít cestu z této patálie ven.

Vidíte tu "kolíbkovou" část vlevo? Tak ta nikdy nevydržela víc než dva roky nošení.


A pak přišel rok 2015. V ČR začal boom nového trendu barefoot obuvi a chození v "bosých botách". Kamarádky pro své roční a dvouleté děti začaly vyrábět nebo kupovat RootyRug koberečky a stimulační pomůcky, aby dětem nekazily nohy. Můj syn měl jako první botičky "bosé" Attipasky a já tvořila na zahradě a v místní lesní školce "bosé chodníčky" (http://www.vysnenazahrada.cz/2015/08/cesticky-pro-bose-nozicky.html), nechávala dítě chodit v létě po zahradě jen v ponožkách a pokukovala po nějakých barefoot botách, do kterých se moje extra široká noha vůbec vejde. Kamarádka směru barefoot bot úplně propadla a já toužila to zkusit taky. Namísto 5–6 000 Kč za MBT jsem pro jednou v roce 2016 utratila tyhle částky za zimní Vivobarefoot boty vysoké sněhule a za podzimní nepromokavé boty, abych mohla po naší zahradě a bosých stanovištích chodit nejen v horkém létě, ale i v zimě a na podzim. Bylo to fajn, chodila nebo spíš postávala a něco plela a kutila na zahradě v drahých barefootkách a připadala si přitom hrozně cool. A tajně doufala, že konečně dělám něco dobrého pro své utrápené nožky.

Moje fotka ze zahrady s mými prvními barefootkami někdy v roce 2016...


Ale ouha, napadlo mne s těmi krásnými barefootkami jít i na několik hodin chodit do obchodního centra a do města a na asfalt a do práce. A hádejte, co...  zase mne děsivě začala bolet chodidla a celé paty. Ach, to bolelo! Dlouho a hrozně! Klenba, chodidlo a ostré bodavé bolesti v patě, už jsem si myslela, že mám snad z té chůze v barefoot patní ostruhu a znovu jsem byla svými pocity v roce 2009 a bála se, že už nikdy nebudu moct chodit. Strašlivě jsem na barefootky zanevřela a kritizovala je, kudy jsem chodila. Vylila jsem si zlost na svou situaci na facebooku a mezi přáteli všechny varovala, jak pitomý nápad je chodit bosky po tvrdém... "Jen se na mne podívejte, kam mne to dostalo!" – to bylo moje motto. Ach, kdybych tehdy věděla, že je všechno jinak.

Ve svých drahých Vivobarefoot jsem chodila jen po zahradě a dokonce i po lese, ale na cestu po asfaltu jsem si pěkně vzala jiné boty. Ale s malým dítětem a prací toho chození po lese zrovna moc nebylo, na všechno bylo málo času. Znovu jsem si platila fyzioterapii a učila se znovu cviky na chodidla a notovala si s fyzioterapeutkou, jak jsou ty barefoot špatné pro tvrdé povrchy. Na popud fyzioterapeutky jsem si doma v koupelně naskládala drobné kamínky do odkapávače na boty a stála na nich při čištění zubů a stimulovala nohy. Jenže malý syn mi ty kamínky rozebíral a rozhazoval po celém domě a tak i z této užitečné stimulace nakonec sešlo, bohužel. Dítě dostalo kvůli mému strachu z barefootek klasické boty, já zas dál kupovala kolíbkové MBT boty, které nic nevydržely. Ekologie dostávala na frak. Nohy už nebolely, ale nic se s nimi taky nelepšilo. Vzdala jsem i snahu o sportování, protože v těžkých kolíbkových MBT se dalo tak akorát chodit, ale ne hrát florbal nebo cvičit zumba nebo pořádně běhat.


Přešlo dalších osm let, já zvládla druhé těhotenství a nárůst hmotnosti, aniž by se mi propadla klenba nohy a kritizovala jsem barefoot boty na tvrdém, kudy jsem chodila. V létě roku 2023 jsem u jedné kamarádky objevila ortopedickou podlahu Muffík (https://www.muffik.cz). Roztomilá plastová puzzle s různými typy "přírodních" povrchů, od kamínků, přes větvičky, po mušle a kaštany. Nešlo to tak snadno "rozebrat na části" jako mé chabé pokusy o koberečky a domácí RootyRugy s přírodninami, bylo to omyvatelné a lákavé. Impulzivně jsem nakoupila tyhle muffíky za víc než 6 000 Kč domů a rozmístila strategicky do koupelny i do na cestu do ložnice. (Aby bylo jasno, jsou i jiné značky stejně kvalitních ortopedických podlah, ale já brala to, co jsem viděla a ohmatala u kamarádky.) Každý den jsme po nich několikrát chodila, jen tak, všelijak... prostě mne to NÁRAMNĚ bavilo. Nemusela jsem u toho nijak složitě přemýšlet, jaký dělat cvik a jak zapojit nohu a užírat se myšlenkami, jestli cvičím správně nebo úplně blbě. Jen jsem si hrála se svými dětmi a trénovala nohy, šlo to snadno a tak nějak samo. Kamarádka je má přímo v kuchyni u vaření a taky pod schody, aby přes ně několikrát denně každý člen domácnosti musel projít. Prostě velmi chytré řešení!

Ortopedickou podlahu jsem dala na hlavní plochu celé koupelny.


Shodou okolností mi v tu dobu už došla zásoba MBT bot. Abyste pochopili moji náročnou situaci... Byly to VŠEHOVŠUDY JEDINÉ boty, ve kterých jsem zvládla chodit bez bolesti. Už dávno ROKY a ROKY nešly koupit v ČR (to proto jste o nich nejspíš neslyšeli), ani jsem si je neměla pořádně kde vyzkoušet. Dokonce centrála MBT přestala do ČR zasílat zahraniční balíky. Tyhle svoje drahé boty jsem musela kupovat v obchůdku v Itálii cestou na dovolenou (ha, mí přátelé, už chápete, proč jsme pořád jezdili do Caorle? ;-) ) a doufat, že budou mít moji velikost aspoň v nějaké schopné botě. Zimní boty jsem nakonec objednala z oficiálního eshopu na Slovensko ke švagrové mé kamarádky a nechala si poslat sem k nám. Věřte, že pokud vám pasuje jen jedna jediná značka bot na světě, jste opravdu nahraní, když ji přestanou prodávat nebo omezí dostupnost. Dělala jsem první a poslední, abych ty boty získala.
Tristní situace mne znova po letech dovedla do jednoho barefoot obchodu v Brně. Chtěla jsem JAKÉKOLIV barefoot baleríny k sukni, do kterých se moje extra široká noha vejde, abych měla v čem jít do práce na na schůzky (skromné to přání ženy, která zbožňuje hedvábné sukně a třeba takové podpatky neměla už čtrnáct let). Je to od auta pár kroků, to dám i v barefootech, ne? A o barefoot botách je všehovšudy známo, že mají široké špičky. No, bylo to jako polití studenou vodou. Paní mi nanosila snad osm různých značek barefoot bot a já se nevešla ani do jedněch. V roce 2023 jsem si nadobro potvrdila, že mám faaakt extra širokou nohu. Asi širší, než má zbytek ženské populace. Asi bych jí měla láskyplně říkat moje obří nestandardní tlapa nebo tak nějak a uvažovat o nafocení do muzea kuriozit... Milé dámy, milé ženy, já jsem fakt nahraná. Naštěstí Vivobarefoot nezklamalo a mělo jedny baleríny, do který se taktak vejdu (do druhých, co mají, už nohu nedám) a tak jsem začala nosit opět barefoot. Ještě jsem si koupila i jejich kozačky, čistě protože jsem se do nich (o číslo větší velikosti, než obvykle beru) kupodivu taky vešla, taktak, ale vešla. Žena jako já se musí prostě chopit příležitosti a brát boty, které jí zázrakem jsou (a dobře, že tak, samozřejmě je do půl roku přestali vyrábět, že... mám to prostě štěstí v neštěstí).

Koupila jsem si i barefoot kozačky, čistě protože jsem se do nich vešla. A to je co říct. Klidně bych je ocenila o centimetr širší, ale se svou extra širokou nohou si moc vyskakovat nemůžu. Jsou krásné a slušivé, přirozený tvar nohy teď je v módě, takže není třeba se bot se širokou špičkou bát.


A někdy v lednu 2024 mi to došlo! Odchodila jsem v barefoot kozačkách hodinové pochody po Brně a nebolely mne nohy. Ještě před rokem by to bylo nemožné! Co se to stalo? Stal se zázrak? Ale kdepak! Začala jsem přece od září 2023 na ortopedické podlaze pravidelně stimulovat chodidla a napravovat si klenbu, posilovat všechny ty svaly v chodidle (a že jich tam je!). To je celé! Začala jsem díky tomu přirozeně chodit tiše (manžela už v noci nebudím svým proslulým dupáním "ala slon"), začala jsem vnímat chodidla, ani nevím jak. Přirozeně teď v těch barefoot botách chodím tak, jak se mne to neúspěšně všichni ti fyzioterapeuti snažili  marně na svých placených hodinách naučit. Nemusím už o tom přemýšlet. Zvládnu na ortopedické podlaze stát a zvedat se na špičky i na těch drsnějších prvcích (kaštany, ořechy, tvrdé pobřeží, kdo to máte, tak víte...). Dětem jsem taky pořídila kompletně barefoot obuv. Shodou okolností přešla na barefoot i moje tchýně (naprosto si tím vyléčila ostruhu v patě, ani rázové vlny jí tehdy nepomohly, pomohl až barefoot, ale šikovně, pomalu, postupně a rozumně dávkovaný...) a pomáhá nám s tím a doporučuje různé značky a vybírá boty. 
MBT boty jsou ještě ve skříni pro strýčka Příhodu, kdybych zas někdy nemohla chodit a bolely mne nohy, ale pomalu je rozprodávám. A nakupuji další a další barefootky, nechávám si je šít. A proboha, proč někdo nemohl už v roce 2009 přijít, zatřást se mnou a říct mi, že potřebuju jednoduchou a pravidelnou a pořádnou stimulaci těch chodidel nejlíp v domácím prostředí! Já vím, že ještě ortopedické podlahy neexistovaly, ale stejně! Ušetřilo by mi to tolik starostí a hlavně peněz. To, co je pro podporu a předejití zborcené klenby potřeba, pěkně shrnuje na této stránce jeden prodejce barefoot obuvi: https://www.littleshoes.cz/barefoot-akademie/klenba-nohy-jak-predejit-zborcene-klenbe/
Spravování mých nohou mne začalo bavit. Koupila jsem ještě i dřevěný balanční půlválec od Ahinsha, protože se po něm "prostě jen chodí" a cvičení na něm je jednoduché. A hlavně, užívám si teď každou chůzi a lehkost a pohyb, doma tančím, víc chodím a nebojím se chůze, učím se barefoot běh (je to naprosto jiné, nedopadá se na paty, neničí se při tom kolena, prostě je to wow pocit). A mám ráda ty svoje extra široké nohy, protože mne konečně zase dobře nesou a podporují.

Koupili jsme si teď domů i dřevěný balanční půlválec Ahinsha a moc nás všechny baví po něm chodit. Děti ani nemají pocit, že by "cvičily", jen si prostě hrají.



Takže slíbené poučení:

  1. Chodidla potřebují pravidelnou stimulaci! Nejlepší je, pokud můžete často chodit bosky po rozličných površích (kořeny v lese, výstupky, rantly, patníky a nerovnoměrná dlažba, štěrkové a kamínkové cesty, děravé a hrbolaté cestičky). Nebo chodíte často doma po ortopedické podlaze všech možných tvarů a tvrdostí a tím si to nahrazujete.
  2. Chodidlo potřebuje prostor pro správné zapojení prstů! Všimli jste si v mém příběhu, že veškeré cviky a nácviky správné chůze šly naprosto do kytek ve chvíli, kdy jsem nohu nacpala do úzké boty? Nemusíte zrovna chodit v barefoot, ale jestli chcete udělat něco pro své nohy, kupte si boty, které mají dostatečný prostor ve špičce a umožní vám zapojit správně všechny prsty na noze. V barefoot knihách, článcích a od kvalitních fyzioterapeutů (třeba majitel firmy Ahinsha je fyzioterapeut, který má ověřené studie od Masarykovy univerzity a má solidní a pěkně vysvětlené věci ve svém ebooku) zjistíte všechnu tu teorii, co za tím je. Nepodceňte to! Je celá Facebook skupinka, kde poradí značky se správným prostorem pro nohu a klidně nějaké "vyměkčenější", ale prostě zdravé: Zdravé ne/obouvání pro děti i pro dospělé
  3. Vložka do boty se dává až tak po ROCE intenzivní práce s kvalitním fyzioterapeutem, kdy už je jasné, že ten problém opravdu potřebuje vložkou do boty podpořit. Viz skvělý podcast s fyzioterapeutkou Editou Proškovou: Vložky a další kompenzační pomůcky  https://www.naboso.cz/Blog/Chuze-pohyb-zdravi/Vlozky-a-barefoot/ (na Spotify: https://open.spotify.com/episode/5EWvZyCcyakJUvNtaygQPj).
  4. Pokud vás po první chůzi v barefoot bolí nohy nebo pata, tak to jen znamená, že jste začali moc zhurta a špatně a nic jste si o tom nenastudovali. Zkuste si nejdřív o barefoot obuvi a přechodu na bosou chůzi něco zjistit, pěkný je třeba tento rozhovor s prof. Filipem Burgetem, traumatologem z Univerzity Karlovy, o tématu biomechaniky pohybu v barefoot obuvi a posilování nožní klenby (a taky doporučení, proč jeho děti doma na tvrdé podlaze bez stimulů nosí papuče): https://www.facebook.com/naboso.cz/videos/274533240453937 Pomohou Vám ale podcasty od naBOSo nebo některé knihy či Facebook skupinka  Barefoot nejen pro děti - ČR/SR https://www.facebook.com/groups/barefootnejenprodeti  Pěkný stručný článek o zdravé chůzi je na stránce prodejce bot Ahinsha: https://ahinsashoes.cz/blogs/news/jak-na-zdravou-chuzi  Je to docela věda! Ale stojí to pak za to.
  5. Pryč od "odborníků", kteří vám jen dají vložky a nebo nabídnou extra vypolstrovanou, vyměkčenou, ale úzkou botu. Pryč od rádoby odborníků, kteří kritizují barefoot a bosou chůzi a tvrdí, že chodit po tvrdém není pro člověka přirozené (naši předci se poměrně dost nachodili po tvrdých udusaných stepích, antropologové vám to potvrdí... zdravá noha tvrdý povrch krásně zvládne). Vědí o celé problematice jen hrozně málo a nerozumějí jí, přesně stejně jako jsem já dříve viděla jen špičku ledovce a nechápala komplexnost celé té problematiky. Opravdový odborník dokáže mluvit o správné stimulaci svalů nohou a rozumí biomechanice a nikdy nebude odsuzovat barefoot boty, naopak je třeba i dokáže využít rozumně v tréninkovém plánu pro daného člověka.
  6. Chůze v barefoot obuvi po městě po tvrdém není problém, viz hezký článek prodejce bot Ahinsha s odkazy na studie:  https://ahinsashoes.cz/blogs/news/barefoot-a-mesto I městský povrch je totiž plný stimulací pro nohy (obrubníky, schody, žulová dlažba, díry, parkové cestičky s kamínky...). Stěžejní je, jestli už umíte znovu dobře chodit a máte zdravou nohu a zdravou chůzi. Povrch, který absolutně není stimulační, jsou pouze obchodní centra (naprosto rovná, tvrdá dlažba bez jediné prohlubně či schodku) a vaše domácnosti (rovná podlaha v každém pokoji, žádné boule nebo díry či výstupky). Tam je na zvážení nošení papučí nebo vyměkčené polstrované obuvi. 

Chodidla potřebují stimulaci! U mne zabralo stimulovat je pravidelně co nejvíc doma... někomu jinému bude fungovat běhání po lese v barefootkách... hlavně ale nohy stimulujte!



A příště se rozvykládám o tom, jak jsou barefoot boty hlavně taky EKOLOGIČTĚJŠÍ variantou. Věřte nebo ne, ty moje barefoot z roku 2015 stále ještě mám doma a používám (krapet lepené, ale stále funkční) :-)

Tags:

Share:

0 comments